Blog o Malajzii/Thajsku

Vítejte v našem posledním příspěvku, kde shrneme pár věcí o Asii: ceny, ubytování, hmyz apod. Příspěvek bude bez obrázků a trochu nudný, ale to je také jeho cíl ... má přinést pouze informace.

My měli knížku o Malaysii a Singapuru od ROUGHGUIDES a nemůžu ji než vyzdvihnout. Zdála se mě lepší než-li podobná od LonelyPlanet. Většina cestovatelů, ale měla právě knížky od druhého jmenovaného s obecnou publikací o jihovýchodní Asii, kde je o Malaysii o řád měně informací: Southeast Asia on a Shoestring Travel Guide. Na pár místech jsme našli knihovničky v rámci ubytování a v nich občas nějaké starší vydání publikací o Asii od LonelyPlanet. V Bangkoku lze na ulici (kousek od našeho hotelu) koupit spoustu těchto publikací z druhé ruky. Thajsko jsme zvládli bez knížky, ale občas nám chyběla.

Sprchy a toalety jsou v celé Asii sdílené. Výhoda je že při sprchování se vždy umeje záchod:-)

Do Singapuru jsme přijeli kolem 16 hodiny odpoledne. Vzduch se ani nepohnul a ve stínu mohlo být tak 38°C. V úplně zmateném China townu jsme i s krosnami zkoušeli najít směnárnu a po půl hodině to vypadalo, že jsme si vytyčili zcela nemožný úkol. Nakonec jsme směnili u nějakého Inda a nevýhodnost kurzu nám už v tu chvíli byla buřt. Kluci mě usadili na patník, obeskládali batohy a šli hledat ubytování. Když už jsem v šíleném vedru skoro kolabovala, přišli celí šťastní, že našli hotel za S$ 149. Cokoliv levnějšího bylo buď plné, nebo nechutně špinavé a plné švábů (v jednom levném hostelu doporučeném v průvodci prý byli dokonce i v posteli!! - poznámka od Honzíka: při prohlídce pokoje na mě mrkal přímo z polštáře asi 15cm velkej macek! Fuj! No nevemte to za S$ 50 za pokoj na noc!:-))). Takže ubytování máme nejdražší za celou dobu, ale poslední noc je ve znamení luxusu! :-)

V sobotu, 22. srpna, jsme se probudili do slunečného a horkého rána. Už při snídani jsme o našem pochodu džunglí do Monkey Bay začali pochybovat, protože bylo opravdu nesnesitelné vedro. Pokusila jsem výlet sabotovat a přemlouvala kluky, ať jdou sami, ale neprošlo mi to :-)

Z Kota Bharu jsme se v sedm ráno vydali vlakem džunglí na jih, do Kluangu. Vlak byl tentokrát poloprázdný, hodně připomínal naše vlaky. Nejlepší byl asi jídelní vůz, který vlastně vůbec jídelním vozem nebyl. Byl to úplně zničený, špinavý vagón, kde se různě válely sušenky a u jednoho stolečku spal chlap, který vůbec ani nezaregistroval, že jsme tam :-) Probudil se pozdě odpoledne. Otázka ohledně čaje ho upřímně rozesmála, tak jsme si aspoň koupili drahou vlažnou vodu. Při pohledu na něco, co mělo být asi záchod, upadl organismus do šoku a došli jsme si až v Kluangu po nějakých 14 hodinách, hrůza :-) Cestu nám poslední dvě hodiny zpříjemňovala dvě miminka s hysterickým záchvatem breku. Výhledy do džungle byly ale krásné a podařilo se nám i pár fotek z otevřených dveří vlaku za plné rychlosti - okna otevřít nešla :-)

(aktualizováno - nová fotogalerie + info o vlaku na jih Thajska)

Po šílených 9 hodinách ve smradlavém autobusu, nevyspalí a rozlámaní jsme vystoupili do horkého a dusného Bankoku. Hned jsme se i s bágly vydali hledat vyhlášenou ulici Khao San, kde jsme měli v plánu najít si ubytování. Ulice nás šokovala. Byla plná hlasité hubdy, pařících lidí úplně na mol, stánků se vším možným a statných thajských slečen, které na sebe pokřikovaly neskutečně hlubokým hlasem a velmi upnuté minišatičky s flitry se jim v podbřišku divně vzdouvaly. Nebylo pochyb, že šlo o místní ladyboye - chlapy nadopované ženskými hormony tak, že jim vyrostou prsa. Výslekem je bezvadně nalíčená bytost s krásnou pletí a prsama, pindíkem a hlubokým hlasem. Pořád jsem jen zírala a říkala si, kam jsme se to proboha dostali.

Poslední dva dny v Chiang Mai jsme měli pořádně nabitý program. Na pondělí jsme naplánovali výlet za slony a na rafty (Mr. Whisky Trek), na úterý pak jungle flying. Ve středu měl být odjezd až pozdě odpoledne, a tak jsme zašli na vyhlášené thajské masáže.

Při příletu do Chiang Mai lilo jako z konve. Na letišti jsme si zaplatili taxíka (asi 120 bátů včetně nějakého letištního poplatku), který nám byl plně k dispozici do doby, než si najdeme ubytování. Protože jsme sem přijeli dost nepřipravení a o ubytování jsme neměli ani páru (našeho průvodce jsme věnovali Phillovi a Míše), docela se nám to i za ty peníze hodilo.

Ubytovali jsme se v hotelu Chiang Mai Travel Lodge, který nám po zkušenostech v Malajsii připadá jako největší luxus :-) Za pokoj pro tři s větrákem (v centru města) a vlastní koupelnou platíme 550 bátů za noc (cca 55 RM v Malaysii). Fascinovaně jsme koukali na láhve s pitnou vodou, mýdýlka, ručníky a toaletní papír v koupelně. Jen co jsme se osprchovali, odchytl nás místní manažer hotelu a fakt ochotně a mile nám řekl vše o místních možnostech zábavy a doporučil, kam jet a co navštívit. Mentalita lidí v Thajsku, jejich chovaní a ochota a smysl pro čistotu je oproti Malajcům skutečně nesrovnatelná.

Poslední den v Kota Bharu jsme prošli v šíleném vedru překvapivě pěkné centrum města - tržnici z dřevěných chatek, chrámy, muzea... Vše bylo ale bohužel zavřené, protože byl pátek a to muslimové nepracují.

Z krásných Cameron Highlands jsme odjižděli s těžkým srdcem. Je tady toho ale tolik k vidění, že nikde nevydržíme moc dlouho:-) A tak jsme se vydali jedním z klimatizovaných minibusů do Kuala Besar - výchozího bodu na ostrovy Perhentians. Honzík ještě cestou fotil krásnou kopcovitou krajinu, Zdenda usnul a já se snažila nekoukat panu řidiči pod ruce ...

Je to neuvěřitelné, ale i v neděli jsme se probudili do krásného slunečného dne, a tak jsme hned po snídani vyrazili opět do džungle. Zvolili jsme cestu č. 10 s cílem Orang Asli Village - vesnice původních obyvatel.

Přes noc se skutečně vypršelo a v sobotu ráno už bylo zase nádherně. Protože byly v plánu čajovníkové plantáže, nemohla jsem ani dospat :-) Po rychlé snídani jsme skočili do minibusu a za chvíli jsme už obdivovali farmu růží, kde byla i spousta dalších květin a kaktusů a sukulentů. Po zdolání jednoho ze svahů se nám odtud nabídly první krásné výhledy do okolí. Tady jsme se taky seznámili s moc milou Francouzskou, s kterou jsme si moc pěkně popovídali a večer mě dokonce poprosila o email, tak snad zůstaneme v kontaktu, protože má namířeno na Borneo a slíbila poslat nějaké fotky :-)

Ve středu večer jsme si koupili zmrzku u malajskýho McDonalda a jeli vyzvednout Zdenečka na Sentral. Jeho obličej silně připomínající výraz štvané zvěře plně uspokojil naše očekávání - Kuala Lumpur ho překvapilo úplně stejně jako nás :-) Vedro, extrémně vysoká vlhkost vzduchu a smrad odpadků, stok a durianu (který páchne jako kombinace jich obou) společně s těžkou krosnou na zádech, malým batohem na břiše a foťákem - to vše dohromady mu doslova podlamovalo kolena :-)) Řekli jsme mu, že bydlíme v nejkrásnější části města, tak se mu zjevně ulevilo a vyrazili jsme. Když jsme ho chudáka dotáhli do China townu, vyvalil oči, chřípí nosu dostalo ze smradu pravděpodobně epileptický záchvat a já jen čekala, jestli omdlí :-)

Počkali jsme, až se srovná a vzali ho na večeři. V hamburgra od KFC doufal marně - dostal naše oblíbené něco na špejli. Bohužel ho to strašně pálilo (já jsem v Sydney při vaření hodně koketovala s cayenským pepřem, tak nám to asi tolik nepřijde) a smrkal pak ještě asi dvě hodiny. Celou záležitost pak ukončil slovy: "tak veškerý dutiny mám protažený na dva roky dopředu" a šlo se sprát.

A je to tady - Malaysia. Po letu, který jsme celý prospali, jsme - hrozně nabalení ještě z Melbourne - vystoupili v 7 ráno do 25 stupňového vedra. Na letišti jsme vyměnili peníze, koupili malajskou SIMku a já jsem na toaletách zjistila, že si tady nikdo po vykonání potřeby nemeje ruce :-)
Sky Busem jsme dojeli na místní "KL Sentral" a vydali se hledat ubytování. Po dokonalé organizovanosti, pořádku a čistotě v Sydney jsme se najednou museli vypořádat s vedrem, smradem a absolutním zmatkem :-)) Přechody pro chodce jsou luxus, semafory tady sice jsou, ale jen pro auta, na chodce tady nějak zapomněli :-) A pokud je někde semafor i pro chodce, je na něm stejně většinou červená, nebo nefungují :-) A úplně všude jezdí ty jejich motorečky. Dneska jsme stáli na chodníku a trapně čekali na zelenou. Před námi obrovská křižovatka plná čekajících čmoudících mopedů, na chodníku my dva a pán na mopedu, který se - zvolivši jídu po chodníku - spořádaně zařadil vedle Honzika a slušně s námi na zeleného panáčka počkal :-)