Thailand - Chiang Mai, den první
Při příletu do Chiang Mai lilo jako z konve. Na letišti jsme si zaplatili taxíka (asi 120 bátů včetně nějakého letištního poplatku), který nám byl plně k dispozici do doby, než si najdeme ubytování. Protože jsme sem přijeli dost nepřipravení a o ubytování jsme neměli ani páru (našeho průvodce jsme věnovali Phillovi a Míše), docela se nám to i za ty peníze hodilo.
Ubytovali jsme se v hotelu Chiang Mai Travel Lodge, který nám po zkušenostech v Malajsii připadá jako největší luxus :-) Za pokoj pro tři s větrákem (v centru města) a vlastní koupelnou platíme 550 bátů za noc (cca 55 RM v Malaysii). Fascinovaně jsme koukali na láhve s pitnou vodou, mýdýlka, ručníky a toaletní papír v koupelně. Jen co jsme se osprchovali, odchytl nás místní manažer hotelu a fakt ochotně a mile nám řekl vše o místních možnostech zábavy a doporučil, kam jet a co navštívit. Mentalita lidí v Thajsku, jejich chovaní a ochota a smysl pro čistotu je oproti Malajcům skutečně nesrovnatelná.
Na celé odpoledne jsme si zaplatili řidiče (300 bátů) a vyrazili jsme do království tygrů. Před vstupem do tygří klece, jsme se ale nejdřív napráskli v místní restauraci, kde bylo jídlo formou bufetu. Každý jsme do sebe za 200 bátů nasoukali minimálně 4 obědy, já ještě dezertíček a kafíčko - jestli máme umřít v tygřích drápech, tak aspoň s plným žaludkem :-))
Zaplatli jsme si vstup k nejmenším a největším tygrům. Je tu ale i možné koupit spousta druhů "cenových balíčků" a nakombinovat návštěvu u různě starých tygrů.
Koťata byla neskutečně roztomilá. Přišli jsme k nim bohužel v poledne a navíc se blížil liják, tak bylo vedro a strašné dusno, a malí pinďové byli hrozně ospalí a nechtělo se jim moc dovádět. Když jsem malýho hladila moc opatrně a jemně, lechtalo ho to a on se ohnal packou jak po mouše. I když jsou to roztomilá koťátka, pěkně rychle jsem ucukla :-) Ošetřovatel se smál a řekl, že je musíme hladit a drbat s větší silou. Vzít si tygříka do náruče bylo zakázano.
Ovšem malá dušička v nás byla před klecí s velkými, dospělými tygry. Už jen za klecí vyvolávají respekt! Ošetřovatel nám dal základní instrukce, jak se v kleci s tygrem chovat a vyrazili jsme. I když jsou tygři přežraní k prasknutí a vycvičení tak, aby lidi nekousali ani neškrábali, stejně se nám až úplně k němu moc nechělo :-) A tak jsme k němu poslali největšího a nejsilnějšího Honzika :-) I když se smál, bylo vidět, že je pěkně nervózní :-) A když mu ošetřovatel řekl, ať na tygra položí hlavu, vyvalil oči a nevěřícně zíral. Na tygra si, stejně jako později i my ostatní, lehal hoodně pomalu a opatrně :-) Řeknu vám, dívat se tak obrovské šelmě ze vzdálenosti jednoho a půl metrů do očí - to je adrenalin! Když začali pršet kočky a psi (z angličtiny :-)), rozeběhli jsme se automaticky pod střechu. Jenže to člověku okamžitě proletí hlavou slova ošetřovatele: "nikdy před tygrem neutíkejte!" a následně: sakra chyba, chyba, chyba - tak se okamžitě zastavíte déšť nedéšť, uvědomíte si, jak vám šíleně tluče srdce a čekáte, jestli tygr skočí nebo ne. To všechno proběhne za 3 sekundy a sotva si to uvědomíte, ale je to tak, instinkty v kleci s tygrem makají na plné obrátky :-) Tygrům bylo samozřejmě naše popoběhnutí pod střechu úplně buřt, a my jsme vše přežili bez úhony a s nekonečně super pocitem, že jsme podrbali obrovskou šelmu na zádech :-)
Kluci se pak nechali odvézt na hadí cirkus (doplní Honzík) a já do vesnice barmských uprchlíků, jejichž ženy nosí na krku těžké kovové kruhy, které jim stlačují hrudní kosti směrem dolů a vytvářejí tím dojem dlouhého krku. Některé měly kruhy i pod koleny, jiné zase měly v uších obrovské kovové náušnice, které jim neskutečně roztahovaly ušní lalůček. Kruhy dostávají už holčičky. U jedné z žen byla atrapa kruhů, kterou si můžete přiložit na krk a zjistit, jak strašně jsou těžké - a to ty ženy mají na krku 2x tolik!! Jedné z nich jsem se rukama nohama zeptala, jestli ji to nebolí. Ona mi s úsměvem naznačila že ne, ale pak malinko nadzvedla kruhy pod koleny a já uviděla obrovské už zahojené otlaky a jizvy od kruhů. Nevěřícně jsem na ni zírala asi 5 minut. Někdy jsou otlaky a otoky na krku tak strašné, že se musí kruhy přeseknout a sundat a ženy pak nosí speciální bylinné zábaly. Někde jsem četla, že když se ženě kruhy sundají, dlouhý krk s oslabenými svaly hlavu neunese a ta jim padá, ale prý to není pravda. Žijí tam ve slaměných chatrčích, dokonce i kuchyň kde vaří na otevřeném ohni mají slaměnou :-) Každopádně pro mě obrovský zážitek.
Poznámka od Honzíka: Hadi byli super, trochu jsme se báli, především když jsme měli za krkem obrovskou krajdu a borec mě štípl do nohy:-) Jinak prostě klasika, soukromé představení s různými druhy hadů - kobry, skákací hadi, kteří uměli na povel dělat mrtvého brouka) a nějací hrozně rychlí šmejdi (až jsem se divil, že se s k nám se Zdendou nedostal a oni jej vždy chytili včas). Bylo to zajímavé a nechtěl bych to dělat v reálném životě, brrr. Za 200 bátů po přepočtu to, ale stálo za to ... především když nám dali políbit kobru:-)
Večer jsme pak šli na místní noční market, který začíná kolem 6 večer. Říkám upřímně, že bych byla schopná utratit tady všechny naše peníze. To, že je krásné zboží tak levné a smlouváním ceny ještě snížete na polovinu, neskutečně svádí k utrácení. A to jídlo! I když jsme byli doslova přežraní z tygřího bufetu, stejně jsme neodolali a nakoupili si i tady spoustu dobrot - srandovní křepelčí pidi volská oka, pečené banány, jarní závitky, fresh džusíky z jakéhokoliv ovoce a vše za babku.
Nakonec jsme úplně zničení zapadli do irské hospody a dali si tam thajské pivo a kluci thajskou wisky :-)
Už teď víme, že Thajsko milujeme a určitě se sem vrátíme, protože absolutně nemáme šanci stihnout vidět, navšívit a zažít (a koupit) vše, co tahle úžasná země nabízí.