Zdenečkův příjezd a Batu caves
Ve středu večer jsme si koupili zmrzku u malajskýho McDonalda a jeli vyzvednout Zdenečka na Sentral. Jeho obličej silně připomínající výraz štvané zvěře plně uspokojil naše očekávání - Kuala Lumpur ho překvapilo úplně stejně jako nás :-) Vedro, extrémně vysoká vlhkost vzduchu a smrad odpadků, stok a durianu (který páchne jako kombinace jich obou) společně s těžkou krosnou na zádech, malým batohem na břiše a foťákem - to vše dohromady mu doslova podlamovalo kolena :-)) Řekli jsme mu, že bydlíme v nejkrásnější části města, tak se mu zjevně ulevilo a vyrazili jsme. Když jsme ho chudáka dotáhli do China townu, vyvalil oči, chřípí nosu dostalo ze smradu pravděpodobně epileptický záchvat a já jen čekala, jestli omdlí :-)
Počkali jsme, až se srovná a vzali ho na večeři. V hamburgra od KFC doufal marně - dostal naše oblíbené něco na špejli. Bohužel ho to strašně pálilo (já jsem v Sydney při vaření hodně koketovala s cayenským pepřem, tak nám to asi tolik nepřijde) a smrkal pak ještě asi dvě hodiny. Celou záležitost pak ukončil slovy: "tak veškerý dutiny mám protažený na dva roky dopředu" a šlo se sprát.
Na čtvrtek byly v plánu Petronas Towers. Lístky jsou zdarma, ale je jich omezený počet. Vydávají se od půl deváté. My, borci z ČR, jsme tam v klídku dorazili po deváté a ještě jsme to tam hledali. Takže když jsme místo výdeje lístků v 9:30 našli, byla nám k dispozici už pouze velká cedule s nápisem "No more tickets, sorry".
Následovala rychlá změna plánu: jede se do Batu caves. V informačním centru nedaleko od Petronas T. nám dvě velice stydlivé, zahalené dámy poskytly mapu a lehce nepřesné informace od odjezdu autobusů. Holky se nějak nemohly dohodnout, odkud odjíždí autobusy, což ovšem pro nás byla docela zásadní informace :-)
Naštěstí máme Honzíka, který vždycky když neví, tak to prostě nějak odtuší (nebo nevím, já to prostě nechápu, jak to všechno vždycky vymyslí a ví, jako směr kam jít, kde najít autobusy, jak se dostat domů, atd).
Starou rozmlácenou a špinavou herkou, kde bylo o 15°C míň než venku a kde nás 4x zkontrolovali 4 různí revizoři, najednou chlapík začal naším směrem vykřikovat "Batu caves!! Batu caves!!" načež se otevřely dveře té kraksny a řidič nás ještě téměř za jízdy vyhodil uprostřed křižovatky!! Svižně jsme vykličkovali z hustého provozu na chodník a vyrazili k obrovské zlaté soše boha, kolem kterého byly stánky s jídlem, nápoji (tj naříznuté kokosy z brčkem), domečky, jejichž střechy byly plné neskutečně kýčovitých sošek růzkých božstev a pávů a vlevo pak další vysoká socha zeleného boha s opičí tlamičkou. Vedle zlatého monstra se pak táhlo 272 schodů do jeskyň. Vyšlapat schody v tom vedru a samozřejmě smradu nebyla zrovna sranda :-) Všude kolem schodů bylo totiž jedno velké smetiště, což nás kupodivu už vůbec nepřekvapilo.
Jeskynní komplex byl náhderný, výška a celkové rozměry jeskyní jsou opravdu unikatní. Čert vem příšerné kýčovité zboží u vstupu a nijak zvlášť nás neoslovily ani různé sochy bohů a zvířat. Zato se nám líbily všudypřítomné a neskutečně drzé opice, které byly schopné pro zbyteček coca-coly rozkousat i plechovku :-)
Po návratu do centra jsme si dali oběd (my jsme si moc pochutnali, Zdenečka to i tentokrát bohužel strašně pálilo) a vyrazili jsme do zahrad s orchidejemi. V rozpálených ulicích jsme se lehce připekli, protože jsme se zapomněli namazat opalovacím krémem, a jako soumaři jsme se ploužili k orchidejím. V areálu jsou i zahrady s ptáky nebo motýly, ale nechtělo se nám platit docela vysoké vstupné a vychutnali jsme si jen překrásné orchideje, které byly zadarmo (vstup se platí jen o víkendu).
Na večeři si dal Zdeneček (asi na protest pálivým jídlům) cheeseburger od McDonalda a my zase vynikající kuřecí a hovězí masíčko v něčem naložené, něčím ochucené s nějakou omáčkou na špejli od dědouška z naší ulice a pivko - já jen malé (značka Jazz a chutnalo), zato Zdenda se nešetřil a dal si rovnou místní pivko Anchor o objemu 0,64l :-)
Petronas Towers a odjezd do Cameron Highlands
Dnes (pátek, 30.7.2010) jsme vstali opravdu brzy, obětovali jsme snídani a vyrazili už o půl osmé pro lístky na Petronas Towers. Dorazili jsme před osmou a vyšlo na nás místo téměř na konci řady - hrůza. Protože je každý lístek na určitý čas (viz foto galerie - např. na 9:00 může jít jen 27 osob, na 9:30 je 37 lístků, na 12:15 jen 4, apod), bylo nám jasné, že dostaneme lístek až na odpoledne, kdy jsme měli už sedět v autobusu do Cameron Highlands. Já a Honzík, dva sabotéři, jsme se rovnou chtěli sbalit a odejít, ale Zdenda argumentoval "počkáme a uvidíme" a "když už jsme tady" .. tak jsme čekali a čekali a čekali a čekali a čekali a nakonec jsme dostali lístky na 3:45 odpolene - čtvrt hodiny po odjezdu posledního autobusu do Cameron Highlands. Další den jsme v Kuala Lumpur zůstávat nechtěli, a tak jsme s těžkým srdcem lístky darovali jiným turistům, kteří tam taky přišli trapně až v deset jako my předchozí den, a svému štěstí nemohli uvěřit :-) tak nás hřál aspoň dobrý pocit, že jsme si přivstali a tu frontu jim zadara vystáli :-)) (poznámka pro potencíální návštěvníky: radeji tam buďte již tak kolem sedmé, pokud chcete lístky na rozumný čas)
Při odhlašování z back packeru jsem se recepční zmínila kam máme namířeno a ona nám zařídila minibus přímo od baráku přímo do Tanah Rata, čímž jsme si ušetřili čas i trochu peněz, ale hlavně jsme nemuseli táhnout příšerně těžké batohy až do Bakut Jalil, odkud standardně odjíždějí všechny autobusy do Tanah Rata.
Po 3,5 hodinách jsme dorazili na místo. Je tady chladno a voní to tu (pokud se nepřiblížíte k některým stánkům s jídlem nebo durianem) :-) Ubytovali jsme se ve Father's Gast House, který chválili lidé na blozích i v průvodci a nelitujeme. Je to tu pěkné a levné (cca 55 RM za noc v "hangáru") a zadarmo vás odkudkoliv vyzvednou a dovezou až před recepci.
Teď nám tu strašně prší, tak doufáme, že se na náš zítřejší (31.7.) výlet vyprší a bude krásně.
Mrkněte do fotogalerie, kde najdete mnohem více.