Tioman
Z Kota Bharu jsme se v sedm ráno vydali vlakem džunglí na jih, do Kluangu. Vlak byl tentokrát poloprázdný, hodně připomínal naše vlaky. Nejlepší byl asi jídelní vůz, který vlastně vůbec jídelním vozem nebyl. Byl to úplně zničený, špinavý vagón, kde se různě válely sušenky a u jednoho stolečku spal chlap, který vůbec ani nezaregistroval, že jsme tam :-) Probudil se pozdě odpoledne. Otázka ohledně čaje ho upřímně rozesmála, tak jsme si aspoň koupili drahou vlažnou vodu. Při pohledu na něco, co mělo být asi záchod, upadl organismus do šoku a došli jsme si až v Kluangu po nějakých 14 hodinách, hrůza :-) Cestu nám poslední dvě hodiny zpříjemňovala dvě miminka s hysterickým záchvatem breku. Výhledy do džungle byly ale krásné a podařilo se nám i pár fotek z otevřených dveří vlaku za plné rychlosti - okna otevřít nešla :-)
V Kluangu jsme se ubytovali v hotelu staré Číňanky, kde bydleli jen nějací 2 staří Indové a kde to bylo dost cítit zatuchlinou. Notnou chvíli jsme se bavili tím, od které války jsme prvními turisty, co si tam zaplatili pokoj :-) Do teňounkých, původně pravděpodobně froté ručníků jsme se skoro báli utřít - pevnost vláken připomínala záchodový papír a mýdlíčko bylo ukradené z jiného hotelu :-) Záchod byl turecký, jak taky jinak. Klimatizace ale fungovala a údajně nám měla téct i teplá voda, takže docela luxus :-)
Brzy ráno na autobusovém nádraží nám nikdo nedokázal říct, kde a jak najdeme autobus do Mersingu. Pořád nás posílali z jednoho místa na druhé a zase zpátky (s těma krosnama!), nahoru do haly pro lístek, kde nám řekli, že si ho máme koupit v autobusu, takže jsme běželi zase zpět dolů na nástupiště.. Když pak přijela skoro až k nám stará herka, začalo na nás asi pět lidí nadšeně volat: Mersing Mersing! a ukazovali na autobus s velkým nápisem Mersing :-) cesta připomínala tankodrom, já jsme několikrát málem spadla ze sedačky a Honzik se zase mohl uchechtat. V Mersingu není skoro nic, je to opravdu jen taková přechodná stanice na ostrov s pár obchůdky. Jediná bezlepková snídaně, kterou jsme dokázali sehnat, byl nanuk a brambůrky :-) Cesta lodí na Tioman uběhla rychle, dokonce nám pustili film - Karate Kid :-) Film ještě ani neskončil a my už vystupovali v Salangu.
Ubytovali jsme se v Pondok Sri, který od pláže dělí malá zahrada. Chatka je oproti Perhentianům krásně čistá a útulná, postele pohodlné a za 90 RM na noc máme chatku s klimatizací, ledničkou a teplou vodou - což je super sleva, protože takové chatky jsou tady vůbec nejdražší a patří k neluxusnějším.
Dostali jsme upozornění, ať nenecháváme nic na terase, že v sedm ráno obchází chatky opice a kradou (Zdendovi jsme to po zkušenostech z Perhentianů raději ještě několikrát zopakovali) :-)
První den na Tiomanu nám bohužel propršel (monzun), a tak jsme koukali na seriály. Na sobotu jsme si zaplatili šnorchlování (70 RM, Coral Island). Bylo pod mrakem a my si pochvalovali, že se aspoň nespálíme. Šnorchlování bylo super, viděli jsme spoustu korálů a krásných ryb, jenom Honzikovi hrozně teklo do brejlí, tak se vztekal. Jedna ze zastávek byla i nádherná bílá pláž plná obrovských, ale opravdu mega obrovských mušlí. Nikdy jsme nic podobného neviděli a doteď se mi nechce věřit, že nebyly umělé a ze sádry :-) Vyfocené to bohužel nemáme, protože jsme zapomněli nabít foťák - no comment.
Dokonce na chvíli vykouklo i sluníčko. Když jsme se vraceli domů, pražilo už naplno a my jsme zjistili, že jsme úplně spálení. Já jsme naštěstí šnorchlovala ve vestě, tak mám spálená jenom ramena a nohy, ale kluci mají záda úplně fialová. Takže teď píšu blog, mažu jim ty šílené spáleniny a dávam obklady. Zítra jsme chtěli být na pláži a užívat si sluníčka. Bolavá záda a spálená kůže za koleny ovšem velí prales - dlouhé kalhoty, tričko s rukávem a dělat vše proto, aby na nás nedopadl ani jediný paprsek. Cílem cesty je sice jiná pláž, ale údajně se zastavíme v první řadě palem, odkud se ze stínu podíváme jak pláž vypadá, a otočíme to zpět do pralesa :-)
Ještě musím napsat, že si tady dáváme na večeři grilovanou rybu. Normáleně totiž ryby nejíme, ale tady chutnají výtečně. Třeba okořeněná, úplně čerstvá makrela pečená na ohni v banánovém listu, nebo krab.. a co teprve ty grilované krevety! Já totiž normálně nejím ani mořské plody, ale tyhle krevety, ty chutnaly jedna báseň.
Ze zvířat ostrova bych zmínila - tlupu drzých opic, obrovské varany žijící v odpadní stoce, hejna agresivních komárů a desítky koček s kupírovanými a navíc ještě nechutně zlámanými a zkroucenými ocasy, kterých je mi hrozně líto a pořád je krmim, tak se jich pak nemůžeme zbavit :-)
Taky jsme jeden den našli u chaty čerstvě spadený kokosový ořech. Honzik ho šikovně svým nožem otevřel a dostali jsme z něj víc jak dva plné hrnky vody. Byl to super pocit - všude jinde ho docela draho prodávají jako exotické pití s brčkem a my si ho teď dali jen tak - ze zahrádky zadara :-) Než jsme stihli ochutnat dužinu, vydloubaly ji těma svýma malinkatýma ručičkama drzé opice a samozřejmě okamžitě sežraly - a to ani nebylo sedm ráno :-)