Thailand - Bangkok

(aktualizováno - nová fotogalerie + info o vlaku na jih Thajska)

Po šílených 9 hodinách ve smradlavém autobusu, nevyspalí a rozlámaní jsme vystoupili do horkého a dusného Bankoku. Hned jsme se i s bágly vydali hledat vyhlášenou ulici Khao San, kde jsme měli v plánu najít si ubytování. Ulice nás šokovala. Byla plná hlasité hubdy, pařících lidí úplně na mol, stánků se vším možným a statných thajských slečen, které na sebe pokřikovaly neskutečně hlubokým hlasem a velmi upnuté minišatičky s flitry se jim v podbřišku divně vzdouvaly. Nebylo pochyb, že šlo o místní ladyboye - chlapy nadopované ženskými hormony tak, že jim vyrostou prsa. Výslekem je bezvadně nalíčená bytost s krásnou pletí a prsama, pindíkem a hlubokým hlasem. Pořád jsem jen zírala a říkala si, kam jsme se to proboha dostali.

Sedli jsme si do jedné ze špinavých hospod, u ladyboye objednali vodu a já s Honzíkem jsme vyrazili hledat ubytování, zatímco Zdenda čekal u báglů. Ulice se najednou změnily. Svítalo, opilci zalezli do kutlochů a v ulicích se začali objevovat obyčejní Thajci s vozítky plnými různých voňavých snídaní, džusíků a ovoce. Občas proti nám v řadě za sebou šli mladí mniši v oranžovém hábitu s baňatou nádobou, do které jim místní dávají jídlo. A já jsem nemohla uvěřit, že jsme pořád v tom stejném Bankoku.

V hrozném vedru jsme prolezli kde co, ale ubytování ne a ne najít. Buď bylo drahé, nebo naopak směšně levné, ale to pak byla smradlavá špinavá díra. Úplnou náhodou jsme pak našli levný a čistý pokoj s AC a vlastní koupelnou v hotýlku s restaurací Baan Sabai hned vedle budhistického kláštera. Za 600 bátů na noc pro tři lidi, paráda. Po ledové sprše se nám neuvěřitelně ulevilo, a tak jsme vyrazili na výlet lodí.

Jen jsme vystrčili paty, už na nás troubili všudypřítomní, neskutečně dotěrní a otravní taxikáři. A do dvou minut jsme byli úplně, ale úplně propocení. Neodradilo nás nic, ani člověk, který nám u řeky začal nutit lístek na jeho loď za 200 bátů, a veřejnou linkou jsme se za 14 bátů vezli lodí do China townu. Prošli jsme místní trh, kde se dá najít prostě všechno. Jediný problém je, že když se turista zeptá, kolik zboží stojí, trhovec bez okolků schová cedulku s cenou 35 bátů  a požaduje 360 bátů. Cenu je schopný různě změnit ještě několikrát. Na smlouvání se tady moc nehraje. S cenou dolů nejdou, to raději neprodají. Miliony padělků všeho druhu asi není třeba vůbec komentovat. V ulici Yaowarat zrovna rozdávali zadarmo jídlo žebrákům. Zdenda se postavil do fronty a dostal nudle a satay, prý docela dobré :-) Krátce jsme se zastavili v chrámu Wat Traimit Witthayaram se zlatým sedícím Buddhou a mohutné China gate. Tam jsme se dali do řeči s chlápkem, který nám řekl, že je ten den svátek - královniny narozeniny a poradil nám, které památky jsou kvůli svátku zavřené, které naopak otevřené a kde je vstup vyjímečně zadarmo. Nakonec nám zavolal tuk tuk a vyjednal poloviční cenu, než kterou po turistech obvykle požadují. Nevíme, jestli to byl nějaký naháněč turistů pro tuk tuky, kterých jsou tu stovky, nebo obyčejný dobrák, ale fakt je, že nám pomohl. Tuk tuk jsme měli nakonec na celé odpoledne, dokonce vždycky počkal u té které památky, než jsme se dostatečně pokochali, aby nás pak odvezl dál. A tak jsme navštívili chrámový komplex Wat Benchamabophit a Zlatou horu, kam se musí sice vyšlapat spousta schodů, ale výhled stojí za to - nádhera! Tuk tuk nás pak vzal ještě ke krejčímu, kde si Zdenda objednal oblek z kašmíru na míru i s košilí.

Bangkok, den druhý

Druhý den lilo. Zůstalo ale stejné vedro a dusno a nám z toho bylo na omdlení. Přesto jsme si vychutnali nádherný celý komplex Královského paláce včetně chrámů, kde bylo všechno ze zlata nebo lesklých kamínků, takže nás budovy oslňovaly i když bylo pod mrakem. Zkrátka úchvatná podívaná. Další zastávkou byl Wat Pho s obrovským ležícím Buddhou. Monumentální je hlavně obrovská hlava Buddhy hodně vysoko nad všemi turisty.

Do všech chrámů musíte mít vhodné oblečení zakrývající kolena a ramena. Pokud jste příliš odhalení, musíte si půjčit dlouhou sukni a šátek (včetně chlapů). A tak jsem byla pořád nasoukaná v nějakých hadrách, nejlepší byl totálně nemožný župan Hello Kitty (zaručeně originál), ve kterém jsem vypadala jako uklízečka veřejných záchodků a kluci se mohli uchechtat.  Taky se všude zouvá. Do chrámů jedině bosky, i když prší a vy se musíte zout v louži před chrámem.

Poslední zastávkou byl královský zámeček Vimanmek vyrobený celý z teakového dřeva a zlata. Je přísně zakázáno vzít si cokoliv s sebu do zámečku, a tak nás pobavilo, když ostraha vyhodila téměř kažého Číňana - s kamerou, foťákem, nebo batohem. Číňani jsou takoví zvlaštní. Oni jsou přesvědčení o tom, že pro ně zákazy neplatí, že jsou jenom pro všechny ostatní :-) Každopádně prohlídka zámečku byla moc zajímavá a určitě stojí za to ho navštívit.

A pak už jsme rychle jeli tuk tukem zpátky do hotelu, protože na Zdendu čekal krejčí (přijel za ním až sem a dovezl mu oblek na zkoušku). Byl to mladý kluk z Barmy, který do Thajska utekl s vojáky za zády v noci přes prales a usadil se na Puketu, kde neuvěřitelnou náhodou přežil vlnu tsunami.

Večer jsme vyrazili do hospody do Khao San. Obsluhoval nás krásný ladyboy s bezvadným make-upem a nalepovacími řasami, který si neustále upravoval u zrcadla vlasy a zlatou čelenku. Mával laškovně ručičkou, kroutil zadkem bez celulitidy a mluvil hlubokým mužským hlasem. Pro mě - náramná podívaná. Kluci mi zakázali se s ním vyfotit. Škoda :-)

Bangkok, den třetí

V sedm ráno jsme vyrazili na notoricky známé plovoucí trhy - Dumnoen Saduak. Byl to úžasný zažitek, i když dojem kazí hlučné a smradlavé motorové lodě (s obrovskymi motory z auta!) pro turisty (naši loďku řídila 77 letá místní usměvavá babka v klobouku) a prodejci předražených suvenýrů stejně otravní jako taxikáři v Bankoku. Nás samozřejmě jako vždycky nejvíc fascinovalo jídlo. Staré babky na vratké dřevěné lodičce smažily banány, satay, na plynovém vařiči vařili polévky. Všechno jídlo krásně vonělo a nás před přejezením chránilo jen vědomí, že máme zaplacený oběd někde jinde. Honzík uviděl na jedné loďce sladkou rýži s mangem - dezertíček, který jsme si tady strašně oblíbili. A tak mu babka přes 3 loďky poslala jídlo a Honzík jí přes jiné tři loďky poslal peníze :-) Já jsme si dala vynikající pečené banány se sladkou skořicovo-medovou omáčkou, které hrozně připomínaly jablečný závin :-)

Po obědě byla na řadu řeka Kwae a proslulý most přes řeku, který stavěli váleční zajatci. Při stavbě železnice jich zemřelo asi 100 OOO. Je to místo, kde se lidi zastaví a zamyslí. K mostu patří i museum, kde jsem si dala za v přepočtu 12 českých korum obrovské ledové kafe. Bylo fantastické.

Večer zase Khao San. Tentokrát bar s extrémně silnými koktejly. Součástí názvu je - nekontrolujeme občanky! :-) Koktejly byly opravu silné - stačily nám dva a už se nám točila hlava :-) Bar stojí hned vedle stánku, kde na požádání a za prachy vyrobí jakýkoliv falešný průkaz - fotograf, press, Lufthansa, řidičáky, certifikát z jakékoliv university :-)

Bankok, den čtvrtý

Čtvrtý den jsme celé dopoledne strávili s naprosto úžasnou dámou, která nás učila vařit thajská jídla (www.thaicookingschoolbkk.com). Mohli jsme si dokonce vybrat, co se chceme učit. A protože jsme tam byli jen sami dva, dostali jsme privátní lekce a naučila nás jídlo navíc. Hlavně jsme s ní opravdu vařili, všechno jsme si zkusili a učitelka nám ukázala i různé techniky vaření, tzv. fígle šéfkuchařů :-) Uvařili jsme 6 jídel a všechna byla tak strašně dobrá, že jsme je snědli hned ve škole (učitelka tomu nemohla uvěřit, předpokládala, že si dvě nebo tři odneseme domů) a dvě z nich jsme dokonce ani nestihli vyfotit, jak se po nich jen zaprášilo. Fascinovalo nás, že v jídlech jakoby nic není - žádná dochucovadla, glutamát, masox - nic, a přesto jsou prostě vynikající a okamžitě hotová. Už se těšíme, až se na nějaké české grilovačce pochlubíme domácím satay s omáčkou z kešu ořechů :-)

Poslední den v Bankoku, s pocitem, že jsme toho tady ještě strašně moc nestihli, jsme se vydali za místní specialitou - fish spa. Sedli jsme si na vypolstrovanou lavici a ponořili nohy do obrovského akvárka plného malých žravých rybiček, které okusují výhradně odumřelou kůži. Okamžitě nám obalily celé nohy a neskutečně lechtivě nás začaly ožírat. Celým masážním salónem se rozlehlo naše chechtání. Je to jako velmi slabý elektrický proud, nebo jako když člověka hrozně brní nohy - těžko popsat, ale strašně to lechtá. Hlavně když máte super nápad do akvárka ponořit jak nohy, tak obě ruce, to je na zbláznění :-) Nejhorší je, když se pidi rybičky narvou mezi prsty na noze a začnou se snídaní tam. To jsem se smíchy málem počůrala :-) Vysledkem je, že vás bolí bránice, nohy máte hebounké jako miminko a na rukou máte udělanou bezchybnou manikúru :-) Vřele doporučujeme !!! :-)

Více najdete ve fotogaleriích zde, zde, zde a zde.

Note: Z Bangkoku jsme jeli vlakem az na jih s Thajskem a pak pěšky do Malaysie. Vlak je potřeba si zarezervovat s dostatečným předstihem, my tak učinili už v Chiang Mai a kupovali jsme poslední lístky na první třídu. Jinak jsou lístky zkopene spekulanty a podobně. První třída byla o tom, že jsme měli vlastní uzamykatelnou místnost s umyvadlem, elektrikou a dvěmi palandami, které šli složit. Nebyla to žádná novota, ale ČD klasika. Každopádně se tam spalo dobře. Jen jídlo drahé a hnusné, záchody a sprcha funkční (s teplou vodou, ale jinak nic moc) a občas proběhl na podlaze nějaký ten "brouček".