Harbour Bridge a Cockatoo Island

V sobotu bylo krásné počasí, a tak jsme znovu vyrazili k Harbour Bridge. Tentokrát jsme si ho prohlédli z jednoho ze čtyř pískovcových pylonů a zjistili více z jeho úžasné historie. Díky dobovým fotografiím a záznamům o stavbě člověk najednou ten most vidí úplně jinak - jako úchvatnou, monumentální stavbu, která mnohonásobně překročila hranice možností své doby.

 

Blog možná bude působit odborně nebo nudně, ale já to sem prostě musím napsat..  :-)

Takže: Harbour Bridge spojuje nejstarší čtvrť Sydney zvanou Rocks se severní částí města. Jde o obloukový ocelový most. Kvůli tvaru se mu prý přezdívá "Ramínko na šaty" :-)  Mezi pylony dnes vede osm proudů pro silniční dopravu, dvě železniční trati, cyklostezka a chodník. Vrchol oblouku nad tím vším sahá do výšky 134 metrů, kam stoupají stovky turistů denně (nejdříve člověku zkontrolují hladinu alkoholu v krvi a pak se musíte obléknout do speciálního obleku, přepásaného takovým vodítkem. Nahoru se dnes smí jen v doprovodu školeného průvodce).

Most vznikal v letech 1923 až 1932, v době hospodářské krize. Dal práci 14 stům dělníků, ale práce to ale byla hrozně náročná a nebezpečná. Přímo nahoře na konstrukci se v malých pecích připravovaly nýty, které drží most pohromadě. Dělníci nýt rozžhavili a hodili (doslova!!) dělníkovi na určité části rozestavěného mostu. Ten měl v ruce plechovku, do které nýt chytil. Od něj si ho kleštěmi převzal další dělník, který ho umístil tam, kam patřil. Při stavbě mostu bylo použito 6 milionů nýtů!! 
I samotný projekt mostu byl vzhledem k době a technickým možnostem ohromující. I tady se na řadu postupů přicházelo až v průběhu stavby. Pokaždé, když most vidím, vždycky se dívám kolem sebe a říkám si, jak to jen mohli dokázat.
Most je úžasný také díky předvídavosti stavitelů a toho, že všechno na mostě jaksi předimenzovali. V roce 1932, v roce otevření, přes most přejelo asi deset tisíc vozů. V dnešní době jich ze severu na jih a zpět přejede víc než 280 tisíc denně!! V dnešní době se budují komunikace, které za pár let přestávají stačit.. tenhle most slouží už víc než sedmdesát let a je pořád hlavní dopravní tepnou města.

 

Cestou domů jsme si u nábřeží všimli dlouhé fronty, tak jsme se do ní hned postavili a čekali jsme, co z toho bude :-)

Zjistili jsme, že odtud zadarmo někam odjíždějí lodě se spostou lidí.. tak jsme nastoupili s tím, že se necháme překvapit. Dojeli jsme na Cockatoo Island.. Pár lidí nás už před tímto ostrovem varovalo. Já ani Honzík jsme tu nevycházeli z údivu. Já zděšením, Honzík nadšením :-)

 

Cockatoo Island, kde mimochodem vůbec, ale vůbec žádní kakaduové nejsou (!!), je největším ostrovem v zálivu. Je z něj krásný výhled na Habrour Bridge a záliv, ale to je - z mého pohledu - opravdu asi tak všechno..

Původně ostrov sloužil jako vězení, kde trestanci lámali kámen. Pak zde byly postaveny doky na stavbu a opravy lodí a ponorek. Během druhé světové války byly doky Cockatoo Island světově proslulé. V roce 1992 zde byla tato činnost definitivně ukončena. Dnes patří ostrov k oficiálně nejdivnějším částem Austrálie a věřte tomu nebo ne, blázniví Australani sem mezi ty továrny a rezavé jeřáby jezdí kempovat! :-)

Nejvíc nás ovšem dodělala právě probíhající výstava moderního umění. V hangárech byly náhodně rozmístěny stovky neskutečných kravin, mazanic a nesmyslů, které měly být tím nejlepším, co moderní umělci z celého světa stořili..

Honzik pak už dovnitř vůbec nechodil. Kochal se starými jeřáby, romantickým západem slunce, nasranými (no to se opravdu ani jinak nazvat nedalo) racky a hlavně, hlavně tedy těmi stany. Nakonec z něho vylezlo, že by si taky strašně přál tady jednou s dětmi kempovat.. To jsem málem omdlela a jelo se domů :-)

 

Více fotografií naleznete zde.