Čínské zahrady - 中式花园
V pondělí byl státní svátek a tak jsme se rozhodli zajít do čínských zahrad, které byly vybudovány přímo v centru města na znamení přátelství mezi Austrálií a Čínou.
Ještě zpět ke státnímu svátku – státní svátek byl v neděli a byl to svátek, který oslavuje hrdiny z 1. a 2. světové války. Jdou v nekonečně dlouhém průvodu s dalšími, mlaďoučkými vojáky, námořníky a starými vousatými skotskými dudáky. Všichni si tady hrdinů z válek váží a při průvodu to dávají najevo neustávajícím tleskáním. Co by tomu asi řekli naši hrdinové, které komunisti zavřeli za hrdinské činy do kriminálů.. Zajímavé ale je i to, že se státní svátek naprosto samozřejmě "přesunul" na pondělí, aby lidi o den volna nepřišli. Tento nápad se nám moooc líbí :-). Mimochodem 1. a 8. květen vychází na sobotu,že?
My jsme se volné pondělí rozhodli strávit v čínských zahradách, které jsou vyhlášené krásou, klidem a možností relaxace přímo v centru města. Bohužel dalších 100 lidí mělo úplně stejný nápad, takže na relaxaci u jezírek ve stínu stromů nebylo ani pomyšlení. Zahrady se nám ale i přesto moc líbily. Je to moc romantické místo, kde si návštěvníci dokonce mohou – samozřejmě za poplatek – půjčit tradiční čínské hedvábné oblečení a vyfotit se v něm na tradiční čínské posteli, jak jinak než celé ze zlata včetně polštářů a dračích nohou. Obleček si ovšem nepůjčí jen kvůli hezké fotce. Kostým si totiž půjčí asi na hodinu, takže po zahradách asi do hodiny od našeho příchodu běhala banda strašidel narvaných v čínském hedvábí, a to včetně asi 75ti leté dámy, která pak na Honzíka neustále mávala tradičním čínským vějířem. Pokaždé, když se na ni Honzik usmál, začala se ženská vějířem hekticky ovívat a upadat do mdlob. Malé holčičky byly ale v oblečcích roztomilé, hlavně když se snažily zapíchnout klackem velké zlaté ryby v jezírku a hrozilo, že do něj spadnou.
Trošku nás obtěžovalo, že do zahrad přijely i paní s kočárky, a to včetně jednoho kočárku pro dvojčata, kterým ženská Honzikovi přejela přes nohu. Vůbec ji přitom nenapadlo, že se na tu romantickou uzoučkou cestičku všichni včetně dvousedadlového monstra vejít prostě nemůžeme. Nakonec se nám přece jenom podařilo najít klidné a tiché zákoutí přímo u jezírka se zlatými rybami. Já jsem chtěla zkusit to relaxování, ale Honzík vytáhl anglická slovíčka. A zatím co mě zkoušel, uslyšela jsem nad sebou ve větvích zařvat ne zrovna malého ptáka Ibise známého tím, že miluje odpadky, a pak už jsem jen cítila, jak mi na zádech přistála neskutečně smradlavá nálož. A bylo po romantice! Dostala jsem hysterický záchvat, zatím co Honza se na můj účet neskutečně dobře bavil.. Pomohl mi opatrně z posraného svetru a jeli jsme domů (poznámka kontrolora: Domů jsme nejeli, ale pomalu jsme šli do Darling Harbour a projít se na nábřeží, ale neustál jsem poslouchal, že Alča cítí hroznej smrad z toho pokálení, LOL). Ptákům Ibisům, kteří byli ve starém Egyptě z mně naprosto nejasných důvodů považovaní za posvátné, se teď obloukem vyhýbám. Čínské zahrady sice stále považuji za jedno z nejhezčích a nejromantičtějších míst v Sydney, ale když je někomu doporučuji k návštěvě, dávám naprosto jasné instrukce kde a jak se v zahradách pohybovat a na co si dávat pozor :-)
Další fotky najdete zde.